9. Přímluvná modlitba k uznání Mistra Jana Husa ze strany katolické církve
Na papežovu výzvu při jeho první návštěvě u nás, pracovala deset let ekumenická skupina historiků a teologů z různých církví, především z České republiky. Výsledkem práce bylo mimo jiné sympozium na Papežské lateránské univerzitě v Římě ve dnech 15. až 18. 12. 1999. Papež sv. Jan Pavel II. v závěrečném proslovu mimo jiné řekl: “… (Sympozium o Janu Husovi) … představuje další důležitou etapu pro hlubší pochopení života a díla dobře známého českého kazatele, jednoho z nejslavnějších mezi mnoha vynikajícími mistry, kteří vyšli z pražské univerzity. Hus je pamětihodnou postavou z mnoha důvodů. Ale je to zejména jeho morální odvaha, která z něj tváří v tvář protivenstvím a smrti učinila postavu zvláštního významu pro český národ, který byl v průběhu staletí také těžce zkoušen. … Dnes, v předvečer Velkého jubilea (tj. roku 2000), cítím povinnost vyjádřit hlubokou lítost nad krutou smrtí, na kterou byl Jan Hus vydán a nad následnou krutou ranou, která se tímto způsobem otevřela v myslích a srdcích českých lidí a stala se zdrojem konfliktů a rozdělení. … Rány uplynulých staletí musí být léčeny novým perspektivním pohledem do budoucnosti a nastolením zcela obnovených vztahů. Náš Pán Ježíš Kristus, který je `náš mír` a zbořil `zeď, která rozděluje` (Ef 2,14), ať řídí běh dějin vašeho lidu vstříc znovunalezené jednotě všech křesťanů, kterou si my všichni vroucně přejeme pro tisíciletí, na jehož prahu stojíme. … osobnost, jakou je Mistr Jan Hus, jež byla v minulosti velkým bodem sváru, se nyní může stát předmětem dialogu, srovnávání a společného prohloubení.”
(...)
K šestistému výročí smrti Mistra Jana Husa jmenoval svého mimořádného vyslance současný papež František. Je jím emeritní pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk, který po léta velmi pracoval ve vedení výše zmíněné ekumenické komise, zabývající se Mistrem Janem Husem. Ve svém jmenovacím dopise papež František mimo jiné píše:
Všechny přítomné pozvi svými slovy k ustavičnému napodobování Kristova života a k horlivému zachovávání Božích přikázání v každodenním životě. Tímto způsobem můžeme také rozvíjet ekumenický dialog, když přitom máme na paměti slova II. vatikánského koncilu: „Ať si všichni věřící křesťané uvědomí, že budou tím lépe podporovat, ba uskutečňovat jednotu křesťanů, čím čistší život podle evangelia se budou snažit vést. Neboť čím těsnější bude společenství, které je sjednocuje s Otcem, Slovem a Duchem, tím hlouběji a snadněji budou schopni rozvíjet vzájemné bratrství“ (Dekret o ekumenizmu čl. 7).
Modleme se, abychom byli schopni toto pozvání uskutečňovat.
Milosrdný Otče, tvůj Syn Ježíš Kristus nás vyzývá, abychom ho následovali svým životem podle evangelia. Je to bezpečná cesta k jednotě křesťanů. Dej, abychom všichni dokázali věrně po této cestě kráčet a dospěli tak k plné jednotě, aby svět uvěřil, že tys ho poslal jako Spasitele světa. Neboť on s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků.
Amen
(Bohoslužba smíření k Husovu jubileu 20. června 2015)
Komentáře
Nějak mi uniká,
1) kde je tam v tom textu jakákoli modlitba za uznání Jana Husa
2) za co či čím by jej Církev měla uznat?
Pokud vím, poslední právoplatný rozsudek jej uznává za heretika, protože učil nějaké heretické (odporující víře Církve) články a tvrdošíjně je nechtěl odvolat.
Pokud by se takové uznání mělo změnit, muselo by se stát jedno z trojího:
a) tehdejší soud se zmýlil a články, za které Husa odsoudili, nebyli heretické (Církev by napravila svůj tehdejší omyl)
b) články sice heretické byly, ale mezi tím se učení církve změnilo, takže des již heretické nejsou
c) články jsou sice heretické dodnes a Hus je tedy heretik, ale to už dnes v Církvi nikomu nevadí.
Prosím všechny, kdo by chtěli se mnou polemizovat, ať se buď přihlásí k jedné z verzí a-c, nebo je doplní o možnost, kterou jsem uvést zapomněl.
Možností je vždycky dost. Je otázka, zda se Jan Hus jako heretik cítil a zda chtěl tím heretikem opravdu být a hlásat heretické učení. Všichni učitelé nás přece učili, že Jan Hus zemřel pro pravdu - možná pro svou pravdu nebo pro svůj omyl. Nějak mě u Husa chybí úmysl být tím heretikem. Na rozdíl od běžných heretiků, Jan Hus hlásal Krista a nechtěl vázat lidi na sebe, ale na Krista. Jistě nebylo lehké se v té době orientovat, co je hetetické a co autentické učení církve, když koncil řešil trojpapežství. Je jasné, že současníci i historie vidí Husa jako heretika a tehdejší prostý lid jako charismatika.
Jsem naprosto přesvědčen, že Hus se heretikem necítil.
Nikdo není takovej blázen, aby se nechal upálit pro učení, které považuje za heretické.
Ale k tomu, aby někdo heretikem byl, není třeba úmysl být heretikem.
Hus měl na tehdejší dobu velmi slušné teologické vzdělání, aby si musel uvědomit, že hlásá něco jiného, než tehdejší magisterium. Takže pokud nepovažoval za heretika sebe, musel považovat za heretiky ostatní koncilní otce.
"musel považovat za heretiky ostatní koncilní otce. "
- Možná pro ně měl i nějaké označení, něco jako "Koncilní lefebvristická sekta."
Nikde nepíše, že by ostatní byli heretici. Tím se právě od rozkolníků odlišuje. Nicméně musel si být vědom toho, že se chová revolučně. Ale upřímně hledal pravdu. Někteří kněží se také chovají revolučně, ale církev jim to trpí a laskavě je vede na správnou cestu.
Už několikrát jsem psal, že takových lidí, jako jste vy, Vojtěchu, by naše církev potřebovala mnohem, mnohem víc. V ČR aspoň milion.
Potom by fungovala tak, jak by chtěla, aby fungovala.
Nezbývá mi, než abych to zopakoval.
Ale nikdy jich tolik mít nebude.
A ještě váhám, jestli je to dobře nebo špatně.
Tak teď nevím, jestli jsem extrémista, liberál či realista nebo bořitel diskusí.
Bořitel diskusí nejste.
Liberál či realista taky nejste.
Jste extrémista, protože jste takovým, jakého by si za mainstreamového představovala církev.
Zapoměl jste na oblíbenou variantu
d) články sice heretické byly, Hus za ně byl odsouzen, nicméně neprávem, neboť je sám nehlásal.
Varianta d) je sice teoreticky možná (a určitě se to v některých případech teologických nevzdělanců dělo), ale v Husově případě to, myslím, nepřipadá v úvahu. Po této stránce byl proces dobře zdokumentován, Hus dobře věděl, co říká, byly mu předkládány písemné důkazy (ne, že to někde řekl, ale že to někde napsal). Navíc, kdyby se k nim nehlásil, mohl je prohlásit za nepravdivé a distancovat ser od nich. Byl odsouzen za to, od čeho se distancovat odmítl.
Koncilní otcové nebyli žádní psychopatičtí Bobligové a Hus nebyl pitomec.
Já netvrdím, že to tak bylo, ale mám za to, že se to stále v různých diskusích používá.
JiKu, doplnil bych do Vašeho přínosného trojího náhledu na Husův osud ještě jeden bod který byl jej ospravedlnil, ale na to už je Bohužel pozdě.
Hus by se musel zříci sviji PÝCHY vzdělaného vysokoškolského učitele
což byl jeden z hlavních rysů jeho povahy vedoucí k odsouzení církevním koncilem.
Pýcha je nejúčinnější ďáblovou zbraní, na kterou on sám doplatil..
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.