Znáte to, zase někdo volá... chce sjednat schůzku ...prý moc důležitou. Při pohledu do diáře ale zjišťujete, že není kam nacpat. Jsou tam už jiné schůzky, možná ještě důležitější, možná úplně zbytečné, ty, které jsou jen tak z povinnosti... No musíte volit, s kým mluvit chcete, s kým nechcete, s kým musíte, i když nechcete... s kým se to vyplatí, s kým je to ztráta času... protože prostě diář je plný.

Přemýšleli jste někdy nad tím, že tím prvním, kdo nám poslal a stále znovu posílá žádost o schůzku je sám Bůh? Chce s vámi mluvit, chce vám naslouchat a chce vám říct, že si vás zamiloval, stojí vedle vás a čeká, až ho konečně přijmete...

Nezapomněli jsme na tuto "žádost" o každodenní schůzku? Máme ji zapsanou ve svých diářích jako tu první a nejdůležitější? Nebo říkáme: "Promiň, Bože, ale už se tam prostě nevejdeš. Nemám čas, mám přece jednání s tak významnými lidmi, to nemůžu zrušit. Ozvi se za půl roku, třeba na tebe taky dojde."?

Je to naše volba, jaký rozhovor dne bude pro nás tím nejdůležitějším...

 

 Ilustrace převzata s facebookového profilu "Vždy s Bohem"