Jakube, tebe upřímně
písněmi svými chválíme,
od sítí povolal tě Pán,
abys šel vzhůru k výšinám.

Hned, jak hlas jeho uslyšíš,
i s bratrem všechno opustíš,
chceš hlásat plný nadšení
Kristovo jméno, učení.

Tys svědek, který spatřit směl,
dřív než Pán pro nás na smrt šel:
na hoře slávu nezměrnou,
v zahradě úzkost smrtelnou.

Za Pánem ochoten jsi jít,
s ním kalich utrpení pít,
smíš první z apoštolů nést
pro Krista z lásky smrti trest.

Při Pánu svém jsi věrně stál
a slovo Boží rozséval,
dej, ať náš duch se vírou skví,
v naději, lásce pevně tkví.

Pomoz nám vždycky věrně dbát
Kristových přikázání, rad,
abychom jemu své chvály
v nebesích vděčně zpívali.

(hymnus z ranních chval breviáře)

Více o sv. Jakubovi v článku Liturgie týdne